Vitalij Kuzněcov
Datum zmizení: 12. dubna 2022
Místo zmizení: Mariupol, Doněcká oblast
Vitalij Kuzněcov je obyvatelem obce Pryshyb v Baštanském rajónu, Mykolajivské oblasti. Pracoval jako řidič školního autobusu. 26. února 2022 dostal spolu s dalšími řidiči z Mykolajivské oblasti za úkol přepravit mobilizované vojáky do Doněcké oblasti. V konvoji čtyř autobusů Kuzněcov dorazil do Mariupolu, ale nemohl odtud odjet – ocitl se v obklíčení Rusů. Nepřátelská vojska nepřetržitě bombardovala Mariupol dělostřelectvem a letectvem. Civilní řidiči byli nuceni ukrýt se před ostřelováním na území závodu Iljič. Pokud byla příležitost, Vitalij Kuzněcov kontaktoval své příbuzné a informoval je, co se s nimi děje.
„Skrývali se v hangárech, kde se nacházely jejich autobusy. Jeho autobus byl poškozen v důsledku zásahu rakety do hangáru. Po 16. březnu 2022 Vitalij řekl, že se to zhoršovalo, nebylo možné ani jít ven po vodu. Byli ostřelováni různými typy zbraní,“ říká Margarita, sestra Vitalije.
Řidiči neměli zásoby jídla a vody. Naposledy ho kontaktovali 4. dubna 2022 a 18. dubna jeho příbuzní uviděli na sociálních sítích video o tom, že řidiče z Mykolajivské oblasti zajali Rusové spolu s vojáky. Ukázalo se, že Vitalije Kuzněcova zajali 12. dubna, ruské jednotky ho věznily nejprve v kolonii v Olenivce, poté ho převezli do vyšetřovací vazby v Rjažsku v Riazaňské oblasti. Posledním známým místem jeho zadržení je věznice v Mordovii. Rodiče a sestra čekají na muže na Ukrajině.
Mykola Harbar
Datum zmizení: 17. srpna roku 2022
Místo zmizení: obec Novokairy, Chersonská oblast
Téměř dva roky zůstává osud 55letého mechanizátora z obce Novokairy, územního společenství města Berislavsk, Chersonské oblasti, neznámý. 16. srpna roku 2022 přestal Mykola Harbar kontaktovat svou manželku, která opustila okupovanou vesnici na začátku ruské invaze. Později sousedka manželů řekla, že viděla, jak 17. srpna Mykolu unášela ruská armáda.
„Ruské bojové vozidlo, jejich ‚Tiger‘, přijelo k domu,“ opakuje slova sousedky Tetyana Harbar. „Byli tam čtyři. Vešli na dvůr, do bytu a dlouho nevycházeli. A pak Mykola otevřel bránu, vyjel s autem, mrkl na sousedku a řekl: ‚Vidíš, berou mě pryč,‘ sedl za volant, vedle něj si sedl ruský voják se zbraní a oni odjeli z vesnice.“
Sousedka, která byla svědkem únosu Mykoly Harbara, měla náhradní klíče od jeho bytu, a tak šla zkontrolovat, co se tam děje. Byt nebyl zamčený. Uvnitř uviděla otevřený trezor a prázdnou peněženku majitele bytu. Ani občanský průkaz, ani vojenský průkaz Mykoly tam nebyly.
Příbuzní a přátelé Mykoly Harbara se ho snažili najít v Nové Kachovce, Čaplince a v dalších místech, kde Rusko zadržuje Ukrajince. Několik dní po únosu Mykoly dokonce kmotra rodiny Harbarov cestovala do strojírenské továrny v Berislavě, kde v té době Rusové mučili civilisty. O osudu muže se ale nepodařilo dozvědět žádné informace.
Oleksij Kyryčenko
Datum únosu: 23. srpna roku 2023
Místo únosu: obec Mykhailivka, Záporožská oblast
Oleksij Kyryčenko je policista z Mykhailivky, Záporožské oblasti. Když Rusové obsadili vesnici, odmítl s nimi spolupracovat. Dne 23. srpna roku 2023 útočníci nezákonně prohledali byt Oleksija a unesli ho. V prosinci téhož roku Rusové „soudili“ Kyryčenka a několik dalších civilních rukojmí za vraždu Ivana Sušku, který přešel na stranu Ruska a prohlásil se za vůdce Mykhailivky. Od 1. prosince roku 2023 byl Kyryčenko zadržován v Přízovsku, Záporožské oblasti, po několika týdnech byl převezen do vyšetřovací vazby číslo 2 v Simferopolu a odtud byl vrácen do Přízovska. Rusové dvakrát „soudili“ Kyryčenka za „spáchání teroristického útoku na základě předchozího spiknutí“. Jeho rodina však poznamenává, že s ostatními účastníky „procesu“ nikdy úzce nekomunikoval. Podle příbuzných Kyryčenko výrazně zhubl a je v těžkém psychickém stavu. Také mu Rusové nepředávají všechny dopisy od rodiny. V současnosti rodina hledá pro Oleksija zkušeného právníka, ale obhájci se tímto případem nezabývají kvůli jeho rezonanci.
Konstantin Zinovkin
Datum únosu: 12. května roku 2023
Místo únosu: Melitopol, Záporožská oblast
Když Ruská federace zahájila totální invazi na Ukrajinu, 29letý Konstantin Zinovkin zůstal v rodném Melitopolu, aby se postaral o svou matku a babičku. Okupanti velmi rychle obsadili město a začali unášet lidi a prohledávat jejich domy. 12. května roku 2023 Konstantin odešel z domu a už se nevrátil. Do jeho bytu však vtrhli tři neznámí muži v civilu, vyslýchali jeho matku a babičku a prohledali jejich byt. Řekli, že Konstantin byl zadržen „za porušení režimu“ a brzy bude propuštěn. Asi měsíc rodina nevěděla, co se s ním stalo, a poté okupanti obvinili Konstantina z terorismu a pokusu vyhodit do vzduchu člověka.
Jen abyste pochopili, už dlouhá léta nejíme maso, protože nechceme, aby kvůli nám trpěla zvířata. Vyhodit do vzduchu člověka je velmi divoké a on to nemohl udělat, říká jeho manželka Lucienna.
V červenci roku 2023 Rusové Konstantina převezli do vyšetřovací vazby čj. 2 v Čongaru. Tam jsou rukojmí pod 24hodinovou videokontrolou, mučí je. V květnu začali Rusové „trestní stíhání“ proti Konstantinu Zinovkinovi. Každých pár měsíců ho vozí na „soudy“, kde se pokračují preventivní opatření, ale podrobnosti o jednání nezná ani jeho manželka, ani Konstantinova matka. Poslední jednání se konalo 25. ledna. Od té doby o něm nemá rodina Zinovkina žádné informace.
Serhii Khrolenko
Datum zmizení: 26. února roku 2022
Místo zmizení: obec Dymer, Kyjevská oblast
V den svého zmizení šel 54letý Serhii Khrolenko, výrobce nábytku z vesnice Dymer, Kyjevské oblasti, do obchodu s potravinami. „Je to 900 metrů od domu. Odešel bez telefonu a občanského průkazu, protože doufal, že se velmi rychle vrátí. Vzal si s sebou obyčejnou tašku do obchodu, bylo asi 15:30. A pak přišel do obchodu ruský obrněný transportér, tanky se pohybovaly. Všichni utekli a otec se rozhodl jít domů. Začali mu křičet, že kam jdeš? Odpověděl, že jde domů. Řekli: ‚Půjdeš s námi.‘ Otec odmítl. Pak Rusové přiběhli, chytili ho, strčili do obrněného transportéru a odvezli směrem do centra vesnice,“ opakuje slova svědků Jana, dcera Serhiia. Říká, že přes Dymer se přesouvala ruská vojenská technika z Kaťužanky směrem na Demydiv.
Když byl Dymer okupován, Jana se snažila zjistit informace o svém otci od Oleksandra Charčenka, místního kolaboranta a chráněnce Rusů. „Zrádce potvrdil, že můj otec byl držen v zajetí na území slévárny v Dymeru na Vyšněvské ulici, 22 B. Řekl, že byl zadržen pro špatné chování, údajně hrubě komunikoval s ruskou armádou. Charčenko slíbil, že jej propustí 19. března. To se však nikdy nestalo,“ říká Jana.
Je známo, že Rusové před ústupem zajali rukojmí ze severních oblastí Ukrajiny do Ruska přes Bělorusko. Jana však nemá přesné informace o místě zadržení a stavu svého otce, ačkoli jeho jméno se několikrát objevilo v seznamech rukojmí na vyhledávacích telegramových kanálech.
Jana obdržela odpověď na svou žádost od Národní informační instituce, která shromažďuje informace o civilních vězních na Ukrajině. V dopise se uvádělo, že „(Serhii) je v zajetí“, ale policisté neprozradili žádné další podrobnosti.
Vladyslav Popovyč
Datum únosu: 02. března 2022
Místo únosu: Bucha, Kyjevská oblast
Dne 2. března 2022 odešel tehdy 29letý Vladyslav Popovyč z města Buča v Kyjevské oblasti směrem k sousední vesnici Myrocke. V autě s ním jela manželka jeho otce. Vezli potraviny pro Vladyslavovu babičku. V době cesty Vladyslav ani jeho nevlastní matka nevěděli, že vesnice je již obsazena a že civilní domy obsadili ruští vojáci, včetně odstřelovačů, kteří stříleli na auta. Na hrázi spojující obě části vesnice jeden z nich zasáhl Popovyčovo auto. V důsledku zásahu byl zraněn do nohy a žena do čelisti. Macecha říká, že s Vladem vyběhli z auta, ale ztratili se navzájem, protože utíkali každý jiným směrem.
Vladyslavova matka Teťana Popovyčová dokázala zrekonstruovat události následujících dvou dnů. Místní obyvatelé jí řekli, že viděli Vladyslava špinavého a zakrváceného. Pomohli mu umýt se, obvázali mu nohu a dali mu berle. Dne 5. března se vydal hledat evakuační vozidlo, které sloužilo k odvozu civilistů z okupovaného území na území kontrolované Ukrajinou. Poté o něm nikdo neslyšel.
Vojáci, kteří se v rámci výměny vrátili ze zajetí, uvedli, že na jaře 2022 slyšeli v kurské vazební věznici v Rusku jméno a příjmení Vladyslava Popovyče. Později obdržela Teťana od Vladislava krátký dopis, který byl zaslán prostřednictvím kanálů Mezinárodního výboru Červeného kříže. Obsahoval jen několik slov: je naživu a dostává najíst. Žádné další informace o něm nebyly.
Oleksij Halevyč
Datum zmizení: 2. dubna 2022
Místo zmizení: Doněcká oblast
Před začátkem rozsáhlé ruské invaze žil Oleksij Halevyč se svou ženou a synem v Doněcké oblasti. Šestatřicetiletý muž pracoval jako hlídač nákladu na železnici.
Jeho rodnou vesnici obsadilo Rusko 26. února 2022 – dva dny poté, co zahájilo plnohodnotnou válku. Oleksij a jeho rodina chtěli okamžitě opustit okupované území, ale jelikož neměli žádné informace o bezpečných evakuačních trasách, neodvážili se odejít. Muž má za sebou vojenskou službu z let 2019 až 2020. Poté už neměl s armádou nic společného. Dne 2. dubna 2022 začali Rusové unášet lidi, kteří kdysi vojákovali. Přišli i do Oleksije. Odvedli ho do místní školy, podrobili výslechu a pak mu zalepili páskou ruce, na hlavu mu dali pytel a odvezli ho do Novoazovska, dalšího okupovaného města v Doněcké oblasti. Podle Oleksijovy sestry Halyny bylo v té době ve vesnici uneseno 50 civilistů. Zhruba měsíc rodina o Oleksijově osudu nic nevěděla. Nakonec se díky příbuzným jiných vězňů dozvěděli, že Halevyč by mohl být v trestanecké kolonii č. 120 v Olenivce u Doněcka. Rodiče vězně, kteří také zůstali v okupaci, se vydali do Olenivky a předali synovi balíčky. O týden později jim však bylo oznámeno, že Oleksij byl odvezen. Jak se později dozvěděli, byl odvezen do doněckého vězeňského zařízení.
O několik měsíců později byl Halevyč převezen do Kalininské trestanecké kolonie ve městě Horlivka v Doněcké oblasti. Během doby, kdy byl v zajetí, od něj rodiče obdrželi několik dopisů. Dozvěděli se, že civilní rukojmí včetně jejich syna jsou v Horlivce drženi odděleně od vojenského personálu. Každé ráno zajatci zpívají ruskou hymnu. V kolonii je velmi špatná situace s pitnou vodou, která je odebírána z rybníka, a vězni mají problémy se zažíváním.
Oleksandr Jarovyj
Datum únosu: 2. března 2022
Místo únosu: vesnice Kozarovyči, Kyjevská oblast
Do vesnice Kozarovyči ve Vyšhorodském okrese vstoupily 26. února ráno kolony ruských vojáků. Když začala válka, byla místní obyvatelka Nadija Jarová s manželem Mykolou ve svém domě. Nedaleko žil její vnuk Oleksandr, který pracoval v obchodě s domácími potřebami v Dymeru u Kozarovyči.
„Měl zboží z obchodu odvézt, tak rozhodl majitel obchodu. Ten den, 2. března, měl pracovat, ale večer mi nezvedal telefon a ráno 3. března s ním nebyl žádný kontakt. Ani odpoledne. Sousedka řekla, že pracovní vůz je někde ve vesnici. Vydala jsem se tam. Auto tam bylo, kola byla rozřezaná. A v Sašově domě byl nepořádek, vypadalo to, že ho prohledali, ale nikdo tam nebyl,“ vypráví Nadija, babička uneseného Oleksandra Jarového. Podle sousedů přišli Rusové, donutili chlapce pokleknout a vedli je po dvoře s rukama nad hlavou. Oleksandr byl mezi zadrženými.
„Dlouho jsem nevěděla, kde je. V polovině března mi řekli, že se ze zajetí vrátil místní muž a řekl, že Saša je držen v Dymeru v Kyjevské oblasti,“ říká babička Jarového. Podle jejích slov se 27. března 2022 její vnuk již nacházel v brjanské vazební věznici, kde se o něm dozvěděl jiný rukojmí.
V srpnu 2022 obdržela Nadija Jarová od svého vnuka dopis datovaný 14. dubna. Obsahoval tři slova: „Žiju. Jsem zdráv“. Dopisy z ruské vazební věznice se podařilo doručit prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže.
Oleksandr Babyč
Datum únosu: 28. března 2022
Místo únosu: Hola Prystaň, Chersonská oblast
Oleksandr Babyč je primátorem města Hola Prystaň. Rusové ho unesli 28. března 2022 ráno. Týden předtím poslal svou ženu a dvě dcery pryč od okupace a rezolutně odmítl opustit obec. Na začátku velké války Babyč v podmínkách okupace organizuje dodávky potravin z okolních vesnic a měst, rozvážel humanitární pomoc a večer spolu se starostlivými obyvateli Hola Prystaň hlídkoval v ulicích proti rabovačům. Několikrát se ve městě konala proukrajinská shromáždění, kterých se Babyč aktivně účastnil. Za něco málo přes měsíc života pod okupací obdržel starosta několik výhrůžek na svou adresu. Rusové mu dali ultimátum a vyzvali ho ke spolupráci. Nakonec byl v doprovodu vojenské eskorty odveden do budovy městské rady, kde za zavřenými dveřmi proběhl krátký rozhovor se zástupcem FSB, po němž byl Babyč posazen do mikrobusu a odvezen.
O možných důvodech únosu hovoří Viktor Maruňak, starosta obce Stara Zburjivka, kterého Rusové také unášeli v roce 2022: „Babyč má vlastenecké postoje. Znám ho už dlouho, vždycky byl aktivní ve městě Hola Prystaň, několikrát byl také poslancem městské rady. Účastnil se Majdanu v roce 2004 a procesu demontáže Leninova pomníku. Po roce 2014 pomáhal armádě. Každý rok byly z městského rozpočtu poskytovány peníze na podporu armády, na rok 2022 bylo plánováno půl milionu.“
Už více než dva roky je primátor města Hola Prystaň držen ve vazební věznici č. 2 v Simferopolu na okupovaném Krymu. Rusové jeho věznění oficiálně nepotvrzují, nevznášejí proti němu obvinění a neposkytují mu advokáta.
Serhij Chrypun
Datum únosu: 24. března 2022
Místo únosu: vesnice Nove, Záporožská oblast
Serhij Chrypun je obyvatelem Orichova v Záporožské oblasti. Před vypuknutím plnohodnotné války pracoval jako strážný v zemědělském podniku ve vesnici Nove, vzdálené půl hodiny jízdy autem od jeho domova. Dne 22. února 2022 tam Serhij odjel na týdenní směnu, ale o dva dny později byla vesnice obsazena. Do zemědělské společnosti, kde Chrypun pracoval, vstoupili ruští vojáci, zřídili štáb, polní kuchyni a nemocnici. Kromě toho v podniku ukryli poškozené vojenské vybavení.
Serhij chtěl odjet na území kontrolované Ukrajinou, ale neměl doklady. Rusové ho bez občanky nechtěli pustit. Chrypun a jeho dva kolegové tedy zůstali v podniku.
Muž stále udržoval kontakt se svými blízkými, volal jim. Dne 24. března dostala dcera Julija od svého otce zprávu. Řekl, že nepřátelští vojáci odešli, ale za několik hodin volal znovu. Řekl, že na jeho pracoviště přijely dva ruské KamAZy, a nadhodil, že ruská armáda chce odvézt zásoby a vybavení.
Poté se spojení se Serhijem Chripunem vytratilo. Dva dny se jeho rodina snažila zjistit, co se mu stalo. Nakonec vedení společnosti oznámilo, že Chripun a další dva pracovníci byli zajati okupanty. Průmyslové kamery zaznamenaly, jak vojáci prohledali prostory společnosti, položili tři muže tváří k zemi a poté je naložili do aut a odvezli neznámo kam.
Co se dělo dál, ví Julija jen zhruba z vyprávění jiných ukrajinských vězňů, kterým se podařilo vrátit domů. Podle nich Rusové vězně drželi nejprve v Tokmaku a poté v Melitopolu. Tam podle propuštěných vězňů panovaly hrozné podmínky, vězni byli biti a trpěli hladem. Poté byli převezeni do trestanecké kolonie v Olenivce v Doněcké oblasti a odtud byli převezeni do Kurska v Rusku.
Jak se Julija dozvěděla, její otec byl mučen a měl zlomená žebra. Lékařská péče mu poskytnuta nebyla.