Ihor Palamarčuk

Datum zmizení: 16. srpna 2022

Místo zmizení: v. Bilozerka, Chersonská oblast

Ihor Palamarčuk je podnikatel z vesnice Bilozerka v Chersonské oblasti. Po okupaci se rozhodl evakuovat svou ženu a zůstal sám doma. Poprvé byl zadržen v červnu 2022. „Ruská armáda zařídila mučírnu v místní prokuratuře a tam Ihora odvezli. Manžela bili, čtyřikrát ho odvedli na pole a imitovali popravu. V době zadržení mu bylo 52 let a vypadal na svůj věk, a když ho po deseti dnech propustili, vypadal jako stařec,“ říká Liubov, Ihorova manželka. Palamarčuk jí řekl, že civilisty mučili elektrickými šoky a v místnostech neustále slyšel křik. Téměř je nekrmili: místo jídla házeli na podlahu chleba. Podruhé byl Palamarčuk unesen 16. srpna 2022. Dlouho byl jeho osud neznámý. Po osvobození vesnice na podzim 2022 se jeho rodina snažila zjistit, kam zmizel, ale nikdo nic nevěděl. Jednoho dne uviděla Ljubov Palamarčuková v reportáži ruských médií o zajatých Ukrajincích vyhublého muže, který vypadal jako Ihor. Mediální iniciativa pro lidská práva našla válečného zajatce propuštěného v rámci výměny, který potvrdil, že viděl Ihora Palamarčuka v jednom ze zadržovacích center v Ruské federaci. V něm jsou drženi jak váleční zajatci, tak ukrajinští civilisté. Podmínky zadržování jsou otřesné: vězni jsou často biti a není jim poskytována lékařská péče. Během tohoto roku rodina Ihora Palamarčuka neobdržela žádné oficiální potvrzení o tom, kde a proč je zadržován Ruskem.

Volodymyr Mykolajenko

Datum únosu: 18. dubna 2022 r.

Místo únosu: m. Cherson

Volodymyr Mykolajenko byl v letech 2014 až 2020 starostou Chersonu, oblastního centra na jihu Ukrajiny. Když začala okupace, 62letý Mykolajenko své rodné město neopustil. Rusové se ho opakovaně snažili přinutit ke spolupráci, ale on to rozhodně odmítl. Dne 18. dubna Volodymyr zmizel: opustil svůj domov a už se nevrátil.

Bývalý starosta Chersonu se stal jedním z desítek místních obyvatel unesených na jaře 2022. Většinou se jednalo o lidi zapojené do obrany města nebo o ty, kteří navzdory okupaci otevřeně podporovali Ukrajinu. Krátce poté Rusové zveřejnili propagandistické video s Mykolajenkem, který se však i v zajetí choval důstojně a nevzdal se svých proukrajinských postojů.

Začátkem května přišli okupanti prohledat Mykolajenkův byt stejně jako byt jeho dcery. To bylo naposledy, kdy Volodymyra viděla jeho žena Maryna. „Přijela dvě auta s písmeny ‚Z‘. V jednom byli vojáci a ve druhém muži v černých uniformách. Myslím, že to byli příslušníci FSB. Můj muž byl v autě s nimi. Když vystoupil, řekla jsem mu: „ Pověz mi všechno“. Odpověděl: „Řekni všem, že vás mám moc, moc rád,“ vzpomíná Marina. Samotná prohlídka se podle ní změnila v obyčejnou loupež. Rusové si vzali vše, co viděli: routery, parfémy, alkohol, houby a kávu.

Zpočátku byl bývalý starosta zadržován v prostorách chersonské policejní stanice, kde byli rukojmí brutálně mučeni. Později byl převezen na okupovaný Krym. A po nějaké době na území Ruské federace.

Volodymyrova neteř Hanna řekla, že rodina sbírá informace o Mykolajenkově pobytu po zlomcích od Ukrajinců propuštěných ze zajetí. Podle ní byl její strýc mnohokrát převážen z kolonie do kolonie. Podmínky jeho pobytu se tedy neustále mění. Volodymyr má zdravotní problémy: má vysoký krevní tlak a nemocná záda. Při prohlídce jeho bytu loni na jaře mu bylo dovoleno vzít si s sebou některé léky. Zda se Mykolajenko léčí v ruských věznicích, jeho rodina neví.

Za celou dobu jeho zajetí obdržela rodina od Volodymyra dopis pouze jednou – stalo se tak loni v srpnu. Od té doby od něj nedostali žádné zprávy.

Oleksandr & Iryna Levčenko

Datum únosu: 6. května 2023 r.

Místo únosu: m. Melitopol

Manželé, 62letá Iryna a Oleksandr Levčenkovi, byli uneseni Rusy na jaře roku 2023. V té době byl Melitopol, město na jihu Ukrajiny, již více než rok po zahájení rozsáhlé ruské invaze pod okupací. Když Rusové dorazili, Levčenkovi nechtěli opustit svůj domov. Byli si jisti, že okupanti nemají zájem o obyčejné důchodce, takže se jich ruská armáda netkne.
Iryna dříve pracovala jako novinářka, ale od odchodu do důchodu se profesní činnosti nevěnuje. Podle Iryniny sestry Oleny Levčenko manželé zmizeli 6. května: tehdy přestali být v kontaktu. Navíc společná kamarádka viděla toho dne na ulici Irynu obklopenou ruskými vojáky.

Takže sestra předpokládá, že se okupantům Levčenkové z nějakého důvodu znelíbili a zajali je přímo uprostřed města. Co se s manželi dělo dál, není téměř známo. Podle Olenina svědectví mohl Oleksandr z místa svého zadržení v Melitopolu poslat vzkaz. Napsal, že žije v nelidských podmínkách, spí na betonové podlaze a má málo jídla. Poté jeden známý přinesl Oleksandrovi jídlo a oblečení, ale Rusové nechtěli balíček přijmout.

Přátelé Levčenkových se také snažili zjistit více o jejich osudu v okupačních „orgánech činných v trestním řízení“, ale bylo jim řečeno, že informace budou poskytnuty pouze rodinným příslušníkům. Všichni příbuzní včetně sestry Oleny však z okupovaného Melitopolu odjeli. Proto mají nyní příbuzní o unesených jen velmi kusé informace. Je známo, že Oleksandr je údajně stále zadržován v Melitopolu a obviněn z „terorismu“. Kde je držena jeho manželka Iryna, není v současné době známo.

Serhij Lejbak

Datum únosu: 19. března 2022 r.

Místo únosu: Kinburnská kosa, Mykolajivská oblast

Pětatřicetiletý Serhij Leibak se dostal do ruského zajetí poté, co Rusové po zahájení rozsáhlé invaze okupovali jeho rodnou Kinburnskou kosu, chráněnou oblast na jihu Ukrajiny. Před plnou válkou žil Serhij se svou ženou Chrystynou a dvěma dětmi ve vesnici Pokrovske. Pracoval jako inspektor ochrany přírody v národním parku Biloberežžja Svjatoslava. Když byl Serhij 19. března 2022 v práci, přišli k němu domů Rusové. Jeho žena se domnívá, že okupanti se mohli zajímat o pick-upy, kterými muži jezdili, protože tato vozidla byla vhodná pro přepravu vojenských zásob.

Po zmizení svého manžela neměla Chrystyna žádné informace o tom, zda žije nebo kde se nachází. S malými dětmi musela prchat před ruskou okupací na malém člunu po rozbouřeném moři.

Každý den si Chrystyna prohlížela stovky fotografií vězňů, které našla na internetu, aby našla známou tvář. Teprve v září 2022 se jí podařilo najít fotografii svého uneseného manžela. „Serhij vypadal hrozně, na obličeji měl modřiny, zraněnou namodralou ruku, na které držel ceduli se svým jménem,“ vzpomíná Chrystyna. Našla lidi, kteří Serhije viděli ve detenčního centru na Krymu. Později zjistila, že Lejbak byl převezen do detenčního centra v Taganrogu. Později jeden z vojáků propuštěných na výměnu Chrystyně sdělil, že až do 16. února 2023 byl s jejím manželem v detenčním centru v ruském městě Rjažsk v Rjazaňské oblasti. Podle vojáka jsou tam civilní vězni drženi společně s vojenskými vězni. Cely jsou přeplněné, rukojmí jsou špatně krmeni a často mučeni. K ukrajinským vězňům navíc nemají přístup ani obhájci, ani zástupci Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Dmytro Chyljuk

Datum zmizení: 3. března 2022 r.

Místo zmizení: v. Kozarovyči, Kyjevská oblast

Novináře jedné z největších ukrajinských zpravodajských agentur UNIAN Dmytra Chiljuka unesla ruská armáda loni v březnu poblíž jeho domu ve vesnici Kozarovyči nedaleko Kyjeva. Po zahájení rozsáhlé invaze nemohl Dmytro odejít na bezpečnější místo, protože se staral o své staré rodiče. Dne 1. března 2022 byla vesnice obsazena a odchod z obce se stal nemožným. Téměř okamžitě Rusové prohledali novinářův dům a poté ho zasáhla střela, která dům částečně zničila. Rodina se proto přestěhovala k sousedům. Dne 3. března se Dmytro a jeho otec rozhodli znovu prohlédnout svůj dům, aby mohli zjistit, jaké jsou na něm škody. Tam se však nedostali: ruští vojáci na ně zaútočili přímo uprostřed ulice. Dmytrův otec Vasyl Chyljuk vzpomíná na události takto: „Dmytro byl napaden: „Začali křičet: „Ruce vzhůru! Lehni si!“ Položili nás na zem, prohledali nás, dokonce nám sundali boty, střelili Dmytrovi pod ucho a pak nás zvedli, nasadili nám bundy na hlavy a odvedli nás pryč.“

Oba muži byli drženi v Kyjevské oblasti a několikrát převáženi z místa na místo. Nakonec byl 11. března Vasyl Chyljuk propuštěn a Dmytro byl převezen do Ruska. Jak při svém vyšetřování zjistili novináři mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, novinář byl nejprve zadržován v vazebním středisku č. 2 ve městě Novozybkov v Brjanské oblasti. Podle bývalého vězně, s nímž Reportéři hovořili, speciální jednotky ve vazební věznici novináře pravidelně vyslýchaly kvůli jeho činnosti a obviňovaly ho z „ukrajinské propagandy a práce proti Rusku“. Dmytro Chyljuk byl také několikrát zbit.

Na konci února 2023 zdroj z tohoto vazebního střediska, který má přístup ke všem celám ve staré budově, sdělil Reportérům, že Chyljuk od začátku roku 2023 v této části věznice nebyl. Zatím není známo, zda byl novinář převezen do jiné budovy vazební věznice, nebo zda byl vyvezen z tohoto zařízení.
Po Dmytrovom zatčení od něj rodiče dostali jedinou zprávu – dopis ze 14. dubna 2022, ve kterém jejich syn psal, že je živ a zdráv. Těchto několik slov, napsaných na jaře, se k jeho rodičům dostalo až v září loňského roku.

Mariano García Calatayud

Datum zmizení: 19. března 2022

Místo zmizení: Cherson, Chersonská oblast

Mariano je občanem Španělska. Bylo mu 74 let, když ho ruští vojáci unesli v centru okupovaného Chersonu. Před rozsáhlou invazí žil muž několik let na Ukrajině, kde se věnoval dobrovolnické práci, často jezdil na styčnou linii na východě země, vozil humanitární pomoc civilistům a navštěvoval dětské domovy.

„Mariano má dobré srdce, když se v roce 2014 dozvěděl o válce na Ukrajině a o utrpení civilistů, všeho nechal a přijel sem pomáhat lidem,“ říká jeho manželka Tetiana. Když byl Cherson v roce 2022 okupován, Mariano se spolu s dalšími obyvateli města účastnil proukrajinských shromáždění v naději, že donutí okupanty odejít. Dne 19. března 2022 se Mariano po jednom ze shromáždění nevrátil domů. „Stihl mi zavolat a říct, že přišel k bráně, ale když jsem mu šla dolů otevřít, nikdo u dveří nebyl,“ dodává Tetiana. Muž byl zadržen v Chersonu a později převezen na okupovaný Krym do vězeňského střediska, kde Rusové zadržují také stovky ukrajinských civilistů.

Svědkové, kterým se podařilo z vězení uprchnout, vyprávějí, že Marianovo zdraví se v důsledku toho zhoršilo: otekly mu nohy, dostal infarkt, ale nedostalo se mu náležité lékařské péče. Rusové proti španělskému občanovi nevznesli oficiální obvinění, je držen v izolaci, nesmí komunikovat se svou rodinou a není mu umožněno setkat se se obhájcem. Marianova manželka se obrátila na španělskou vládu, média, orgány činné v trestním řízení Ukrajiny, napsala řadu žádostí na různé instituce v Ruské federaci a na okupovaném Krymu, ale dosud nedostala oficiální vysvětlení, z čeho je Mariano Garcia Calatayud obviněn.

Vitalij Profatylov

Datum zmizení: 12. dubna 2022

Místo zmizení: Mariupol, Doněcká oblast

55letý Vitalij Profatylov pracoval jako řidič školního autobusu ve městě Nový Buh v Mykolajivské oblasti na jihu Ukrajiny. Po zahájení ruské invaze se Vitalij stal jedním z řidičů, kteří přistoupili na přepravu mobilizovaných vojáků – Rusko vtrhlo na Ukrajinu a začalo okupovat její území. Zpočátku mu bylo řečeno, že vojáky dopraví do Mykolajova. Do města se však kvůli bojům nedalo dostat, a tak byly autobusy poslány do Mariupolu, města u Azovského moře, které nyní kontroluje Rusko. Tam se civilní řidiči okamžitě ocitli v obklíčení Rusů: již se nemohli dostat z města ven.

Podle Vitalijovy manželky Olhy Profatylovové se čtyři řidiči ukrývali před ruským bombardováním v Závodě Iljiče. Navzdory ostřelování se Vitalij snažil z blokovaného města dovolat své rodině. Profatylov se však přestal ozývat 4. dubna 2022. O dva týdny později našla jeho žena video s Vitalijem – byl mezi zajatci Olenivské kolonie v Doněcké oblasti. „Byly jich tisíce na dvoře kolonie a já jsem viděla svého muže v první řadě. Poznala jsem ho podle oblečení. Hodně se změnil. Ne všichni příbuzní ho poznali,“ vzpomíná Olha. Olenivka se stala jedním z míst, kde bylo drženo mnoho ukrajinských válečných zajatců a civilistů. Odtamtud byla většina z nich převezena do Ruské federace.
Podle neoficiálních informací byl Vitalij rovněž převezen do Ruska, a to údajně do Kurské kolonie č. 1. A nedávno jeho rodina obdržela informaci, že Profatylov může být spolu s dalšími řidiči držen v Mordovii.

Ještě před plnou invazí měl Vitalij velké problémy s játry a srdcem. Muž prodělal infarkt. Kromě toho má dnavé nohy, Menierovu chorobu a neslyší na jedno ucho. Dříve podstupoval každý měsíc speciální léčbu. Jeho rodina neví, jaký je Vitalijův stav nyní a zda se mu v ruských věznicích dostává nějaké pomoci.

Pavlo Zaporožec

Datum zmizení: 9. května 2022

Místo zmizení: Cherson, Chersonská oblast

Pavlo Zaporožec, 30letý právník z Chersonu, byl 9. května 2022 zadržen ruskými vojáky v Chersonu. Předtím žil v okupovaném městě téměř tři měsíce – 24. února totiž Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Muž má zkušenost se službou v ozbrojených silách Ukrajiny po roce 2014, pak skončil v armádě a naposledy pracoval ve státní daňové službě. Po obsazení Chersonské oblasti začali Rusové ve městě organizovat šťáry a prohlídky: hledali osoby s vojenskými zkušenostmi. Bývalé vojáky a jejich rodiny považovali za potenciálně nebezpečné pro Rusko a schopné klást odpor. Po únosu byl Pavlo čtyři měsíce držen v dočasném zadržovacím středisku v Chersonu, poté byl převezen do zadržovacího střediska č. 1 v Simferopolu.

U muže byla provedena domovní prohlídka a zabavena technika. V říjnu 2022 byl Zaporožec spolu s dalšími zadrženými civilisty převezen do zadržovacího střediska č. 2. Pavlova sestra Maryna tvrdí, že jej na Krymu bíjeli, a v únoru 2023 byl převezen do Rostova na Donu v Ruské federaci. Tam začal soudní proces – Zaporožec byl obviněn z porušení článku 361 trestního zákoníku Ruské federace za „úmysl spáchat teroristický čin“ v Chersonu. Pavlova rodina podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva proti jeho nezákonnému zadržení a doufá v publicitu a reakci mezinárodních organizací.

Mykyta Buzinov

Datum zmizení: 4. března 2022

Místo zmizení: obec Myсhajlo-Koсоubynske, Černihivská oblast

Když 25letý Mykyta Buzinov loni v únoru opouštěl velké město Černihiv na severu Ukrajiny nedaleko hranic s Běloruskem a odjížděl do malé vesnice, myslel si, že bude v bezpečí. Den předtím Rusko napadlo Ukrajinu a obsadilo část jejího území. Několik prvních dní pobýval se svou rodinou v klidné vesnici Mychajlo-Kocjubynské, vzdálené 20 kilometrů od města. Klid však netrval dlouho, protože Rusové se dostali i tam a obec obsadili. A když ukrajinští vojáci zničili několik nepřátelských kolon, okupanti začali unášet civilisty – hledali ty, kteří by mohli komunikovat s ukrajinskou armádou.

Mykyta pracoval jako obyčejný řidič a s armádou neměl nic společného. Proto ho nenapadlo, že by jeho rodina mohla být pro ruské armádní složky zajímavá. Ale 4. března přišli do domu Buzinových nepřátelští vojáci.

Byla tam celá rodina: matka, strýc, bratr a Mykytova snoubenka Kateryna. Lidé byli vyvedeni ven a byly jim odebrány telefony. A pak začala ta hrůza. Mykytu vysvlékli, aby mu zkontrolovali tetování a stopy po zbraních na těle. Rusové na chlapce a jeho bratra namířili samopaly. Vojáci křičeli, že v bratrově telefonu našli mapy. A Mykyta sám byl obviněn, že údajně přeposílal nějaká data. Aby zastrašili lidi, Rusové dokonce imitovali popravu: odvedli Mykytu za stodolu a začali střílet. Chlapcova matka si prošla peklem, protože nevěděla, zda je její dítě naživu.

Později vedle Mykyty musela pokleknout jeho snoubenka Kateryna. Na dívku také namířili zbraň. Činili na ni psychický nátlak a vyhrožovali, že jejího milovaného zabijí přímo před očima Kateryny.

Nakonec vojáci odjeli, ale Mykytu vzali s sebou. Rodina netušila, kde ho má hledat. Doufala, že se chlapec druhý den vrátí, ale čas plynul a o synovi a o milovaném neměla žádné zprávy.

Po osvobození vesnice se Buzinovovi dozvěděli, že místní obyvatel, kterého Rusové 4. března také unesli, byl nalezen umučený: po několikadenním týrání byl střelen do hlavy. Všichni se obávali, že Mykytu postihne stejný osud. Jeho matka předložila vzorky DNA. Uplynuly měsíce, ale rodina neobdržela žádnou shodu. Chlapec nebyl mezi mrtvými.

Nakonec, devět měsíců po únosu, přišla zpráva, že by mohl být držen v ruském městě Bělgorod. Obhájce, kterého si příbuzní najali, se do města vydal, ale dostal odpověď, že Mykyta Buzinov se v dočasném zadržovacím středisku nenachází. Později přišla další zpráva: člověk s tímto jménem byl „propuštěn“ z místního vězení.

Rodina tedy doufá, že chlapec je stále naživu a pobývá v ruské vazbě. A že se jednoho dne vrátí domů.

Ať jste kdekoli na světě, napište prosím dopis nejbližšímu ruskému velvyslanectví s požadavkem na okamžité nalezení a propuštění ukrajinských civilistů – všech nebo konkrétní osobu, o které je řeč. Váš hlas může být v tomto procesu návratu civilistů do jejich domovů a normálního života rozhodující. Díky vašemu jednání a uvědomělé občanské aktivitě můžeme zvýšit tlak na Ruskou federaci a pomoci těm, kteří naši podporu potřebují nejvíce.

Pošlete dopis ještě dnes a pomozte přivést rukojmí domů!