Vladyslav Popovyč

Datum únosu: 02. března 2022

Místo únosu: Bucha, Kyjevská oblast

Dne 2. března 2022 odešel tehdy 29letý Vladyslav Popovyč z města Buča v Kyjevské oblasti směrem k sousední vesnici Myrocke. V autě s ním jela manželka jeho otce. Vezli potraviny pro Vladyslavovu babičku. V době cesty Vladyslav ani jeho nevlastní matka nevěděli, že vesnice je již obsazena a že civilní domy obsadili ruští vojáci, včetně odstřelovačů, kteří stříleli na auta. Na hrázi spojující obě části vesnice jeden z nich zasáhl Popovyčovo auto. V důsledku zásahu byl zraněn do nohy a žena do čelisti. Macecha říká, že s Vladem vyběhli z auta, ale ztratili se navzájem, protože utíkali každý jiným směrem.

Vladyslavova matka Teťana Popovyčová dokázala zrekonstruovat události následujících dvou dnů. Místní obyvatelé jí řekli, že viděli Vladyslava špinavého a zakrváceného. Pomohli mu umýt se, obvázali mu nohu a dali mu berle. Dne 5. března se vydal hledat evakuační vozidlo, které sloužilo k odvozu civilistů z okupovaného území na území kontrolované Ukrajinou. Poté o něm nikdo neslyšel.

Vojáci, kteří se v rámci výměny vrátili ze zajetí, uvedli, že na jaře 2022 slyšeli v kurské vazební věznici v Rusku jméno a příjmení Vladyslava Popovyče. Později obdržela Teťana od Vladislava krátký dopis, který byl zaslán prostřednictvím kanálů Mezinárodního výboru Červeného kříže. Obsahoval jen několik slov: je naživu a dostává najíst. Žádné další informace o něm nebyly.

Oleksij Halevyč

Datum zmizení: 2. dubna 2022

Místo zmizení: Doněcká oblast

Před začátkem rozsáhlé ruské invaze žil Oleksij Halevyč se svou ženou a synem v Doněcké oblasti. Šestatřicetiletý muž pracoval jako hlídač nákladu na železnici.

Jeho rodnou vesnici obsadilo Rusko 26. února 2022 – dva dny poté, co zahájilo plnohodnotnou válku. Oleksij a jeho rodina chtěli okamžitě opustit okupované území, ale jelikož neměli žádné informace o bezpečných evakuačních trasách, neodvážili se odejít. Muž má za sebou vojenskou službu z let 2019 až 2020. Poté už neměl s armádou nic společného. Dne 2. dubna 2022 začali Rusové unášet lidi, kteří kdysi vojákovali. Přišli i do Oleksije. Odvedli ho do místní školy, podrobili výslechu a pak mu zalepili páskou ruce, na hlavu mu dali pytel a odvezli ho do Novoazovska, dalšího okupovaného města v Doněcké oblasti. Podle Oleksijovy sestry Halyny bylo v té době ve vesnici uneseno 50 civilistů. Zhruba měsíc rodina o Oleksijově osudu nic nevěděla. Nakonec se díky příbuzným jiných vězňů dozvěděli, že Halevyč by mohl být v trestanecké kolonii č. 120 v Olenivce u Doněcka. Rodiče vězně, kteří také zůstali v okupaci, se vydali do Olenivky a předali synovi balíčky. O týden později jim však bylo oznámeno, že Oleksij byl odvezen. Jak se později dozvěděli, byl odvezen do doněckého vězeňského zařízení.

O několik měsíců později byl Halevyč převezen do Kalininské trestanecké kolonie ve městě Horlivka v Doněcké oblasti. Během doby, kdy byl v zajetí, od něj rodiče obdrželi několik dopisů. Dozvěděli se, že civilní rukojmí včetně jejich syna jsou v Horlivce drženi odděleně od vojenského personálu. Každé ráno zajatci zpívají ruskou hymnu. V kolonii je velmi špatná situace s pitnou vodou, která je odebírána z rybníka, a vězni mají problémy se zažíváním.

Oleksandr Jarovyj

Datum únosu: 2. března 2022

Místo únosu: vesnice Kozarovyči, Kyjevská oblast

Do vesnice Kozarovyči ve Vyšhorodském okrese vstoupily 26. února ráno kolony ruských vojáků. Když začala válka, byla místní obyvatelka Nadija Jarová s manželem Mykolou ve svém domě. Nedaleko žil její vnuk Oleksandr, který pracoval v obchodě s domácími potřebami v Dymeru u Kozarovyči.

„Měl zboží z obchodu odvézt, tak rozhodl majitel obchodu. Ten den, 2. března, měl pracovat, ale večer mi nezvedal telefon a ráno 3. března s ním nebyl žádný kontakt. Ani odpoledne. Sousedka řekla, že pracovní vůz je někde ve vesnici. Vydala jsem se tam. Auto tam bylo, kola byla rozřezaná. A v Sašově domě byl nepořádek, vypadalo to, že ho prohledali, ale nikdo tam nebyl,“ vypráví Nadija, babička uneseného Oleksandra Jarového. Podle sousedů přišli Rusové, donutili chlapce pokleknout a vedli je po dvoře s rukama nad hlavou. Oleksandr byl mezi zadrženými.

„Dlouho jsem nevěděla, kde je. V polovině března mi řekli, že se ze zajetí vrátil místní muž a řekl, že Saša je držen v Dymeru v Kyjevské oblasti,“ říká babička Jarového. Podle jejích slov se 27. března 2022 její vnuk již nacházel v brjanské vazební věznici, kde se o něm dozvěděl jiný rukojmí.

V srpnu 2022 obdržela Nadija Jarová od svého vnuka dopis datovaný 14. dubna. Obsahoval tři slova: „Žiju. Jsem zdráv“. Dopisy z ruské vazební věznice se podařilo doručit prostřednictvím Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Oleksandr Babyč

Datum únosu: 28. března 2022

Místo únosu: Hola Prystaň, Chersonská oblast

Oleksandr Babyč je primátorem města Hola Prystaň. Rusové ho unesli 28. března 2022 ráno. Týden předtím poslal svou ženu a dvě dcery pryč od okupace a rezolutně odmítl opustit obec. Na začátku velké války Babyč v podmínkách okupace organizuje dodávky potravin z okolních vesnic a měst, rozvážel humanitární pomoc a večer spolu se starostlivými obyvateli Hola Prystaň hlídkoval v ulicích proti rabovačům. Několikrát se ve městě konala proukrajinská shromáždění, kterých se Babyč aktivně účastnil. Za něco málo přes měsíc života pod okupací obdržel starosta několik výhrůžek na svou adresu. Rusové mu dali ultimátum a vyzvali ho ke spolupráci. Nakonec byl v doprovodu vojenské eskorty odveden do budovy městské rady, kde za zavřenými dveřmi proběhl krátký rozhovor se zástupcem FSB, po němž byl Babyč posazen do mikrobusu a odvezen.

O možných důvodech únosu hovoří Viktor Maruňak, starosta obce Stara Zburjivka, kterého Rusové také unášeli v roce 2022: „Babyč má vlastenecké postoje. Znám ho už dlouho, vždycky byl aktivní ve městě Hola Prystaň, několikrát byl také poslancem městské rady. Účastnil se Majdanu v roce 2004 a procesu demontáže Leninova pomníku. Po roce 2014 pomáhal armádě. Každý rok byly z městského rozpočtu poskytovány peníze na podporu armády, na rok 2022 bylo plánováno půl milionu.“

Už více než dva roky je primátor města Hola Prystaň držen ve vazební věznici č. 2 v Simferopolu na okupovaném Krymu. Rusové jeho věznění oficiálně nepotvrzují, nevznášejí proti němu obvinění a neposkytují mu advokáta.

Serhij Chrypun

Datum únosu: 24. března 2022

Místo únosu: vesnice Nove, Záporožská oblast

Serhij Chrypun je obyvatelem Orichova v Záporožské oblasti. Před vypuknutím plnohodnotné války pracoval jako strážný v zemědělském podniku ve vesnici Nove, vzdálené půl hodiny jízdy autem od jeho domova. Dne 22. února 2022 tam Serhij odjel na týdenní směnu, ale o dva dny později byla vesnice obsazena. Do zemědělské společnosti, kde Chrypun pracoval, vstoupili ruští vojáci, zřídili štáb, polní kuchyni a nemocnici. Kromě toho v podniku ukryli poškozené vojenské vybavení.

Serhij chtěl odjet na území kontrolované Ukrajinou, ale neměl doklady. Rusové ho bez občanky nechtěli pustit. Chrypun a jeho dva kolegové tedy zůstali v podniku.

Muž stále udržoval kontakt se svými blízkými, volal jim. Dne 24. března dostala dcera Julija od svého otce zprávu. Řekl, že nepřátelští vojáci odešli, ale za několik hodin volal znovu. Řekl, že na jeho pracoviště přijely dva ruské KamAZy, a nadhodil, že ruská armáda chce odvézt zásoby a vybavení.

Poté se spojení se Serhijem Chripunem vytratilo. Dva dny se jeho rodina snažila zjistit, co se mu stalo. Nakonec vedení společnosti oznámilo, že Chripun a další dva pracovníci byli zajati okupanty. Průmyslové kamery zaznamenaly, jak vojáci prohledali prostory společnosti, položili tři muže tváří k zemi a poté je naložili do aut a odvezli neznámo kam.

Co se dělo dál, ví Julija jen zhruba z vyprávění jiných ukrajinských vězňů, kterým se podařilo vrátit domů. Podle nich Rusové vězně drželi nejprve v Tokmaku a poté v Melitopolu. Tam podle propuštěných vězňů panovaly hrozné podmínky, vězni byli biti a trpěli hladem. Poté byli převezeni do trestanecké kolonie v Olenivce v Doněcké oblasti a odtud byli převezeni do Kurska v Rusku.

Jak se Julija dozvěděla, její otec byl mučen a měl zlomená žebra. Lékařská péče mu poskytnuta nebyla.

Oleksandr Strohan

Datum zmizení: 11. srpna 2022

Místo zmizení: m. Cherson

Oleksandr Strohan, 49letý řidič kamionu z Čornobajivky v Chersonské oblasti, byl unesen před více než rokem, v srpnu 2022. V době rozsáhlé invaze byl muž na cestách v zahraničí, ale jakmile se dozvěděl, že ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, vrátil se domů. Obsazená Čornobajvika byla pro ruskou armádu důležitým bodem a nacházelo se zde letiště. Nepřátelské pozice u Čornobajivky byly často a přesně ostřelovány ukrajinskými ozbrojenými silami, takže okupanti hledali mezi místními obyvateli zaměřovače, prováděli prohlídky a zadržovali civilisty. Dne 10. srpna přišli vojáci do domu Strohanů a unesli Olhu, manželku Oleksandra Strohana. Žena byla převezena do dočasného zadržovacího střediska v Chersonu.

Když Oleksandr zjistil, kde je Olha držena, vydal se pro ni, ale byl také zadržen. Olha byla brzy poté propuštěna. Od té doby svého manžela hledá. Je známo, že před ústupem z pravého břehu Chersonské oblasti v říjnu 2022 vzala ruská armáda s sebou některé civilisty. Oleksandr Strohan byl mezi nimi. Kde je nyní držen, jeho rodina neví. Muž trpí epilepsií a potřebuje stálý lékařský dohled.

Volodymyr Androsovyč

Datum zmizení: 12. dubna 2022

Místo zmizení: m. Mariupol, Doněcká oblast

Volodymyr Androsovyč z vesnice Uljanivka v Mykolajivské oblasti se dožil 62 let už v ruském zajetí. Muž pracoval jako řidič školního autobusu. Na začátku rozsáhlé invaze mu zavolal ředitel školy a požádal ho, aby odvezl uprchlíky z města Baštanka. Když Volodymyr dorazil, dostal nový úkol – převážet mobilizované vojáky do Mariupolu, o který se již zuřivě bojovalo.

Jakmile se dostal do města, Rusové sevřeli obklíčení. Nemohl se dostat z města. Spolu s dalšími řidiči čekal na humanitární koridor. Podle jeho dcery Ljudmyly chtěl otec nejen sám odjet, ale také vzít do autobusu civilisty, kteří zůstali v Mariupolu pod ruským ostřelováním.

Řidiči našli úkryt v továrně Illjiče, kterou Rusové také ostřelovali. Volodymyr se snažil udržet kontakt s rodinou. Jeho dcera Ljudmyla říká, že 4. dubna 2022 volal otec naposledy.

Rodina se z propagandistických videí dozvěděla, že Volodymyr Androsovyč byl zajat. V polovině dubna byl v ruské televizi odvysílán rozhovor: Androsovyč a několik řidičů hovořili o tom, jak se ocitli v Mariupolu. Ljudmyla viděla i další propagandistická videa se svým otcem. „Na tom posledním, kde je natočen, je na něj velmi bolestný pohled – hodně zhubl. Před těmito událostmi vážil 90 kilogramů,“ říká dcera.

Během jeho zajetí rodina nedostala od Volodymyra jediný telefonát nebo dopis. Vědí pouze, že na jaře 2022 byl v Olenivce v Doněcké oblasti. V květnu téhož roku byl odvezen neznámo kam.

Andrij Harasymenko

Datum zmizení: 25. března 2022

Místo zmizení: v. Novoukrajinské, Černihivská oblast

Před rozsáhlou ruskou invazí žil Andrij Harasymenko se svou ženou Natálií ve vesnici Novoukrajinské v Černihivské oblasti na severu Ukrajiny, která hraničí s Ruskem. Manželé měli dvě dcery. Andrij pracoval jako mistr plynárenského servisu, měl domácnost a dobytek.

Dne 24. února projela přes Novoukrajinské kolona ruských tanků a začala bitva o Černihiv, v jejíž blízkosti neustále vybuchovaly rakety. V březnu rodina trávila většinu času ve sklepě, kde se schovávala před ostřelováním.

25. března vnikli do Harasymenkova domu muži v uniformách a se samopaly. Manželka Natálie vzpomíná, že ruských vojáků bylo tolik, že to vypadalo, jako by přišli zadržet známého teroristu. Všimla si lidí ve specifických uniformách, z nichž téměř všichni měli kukly. „Pravděpodobně to byla buď vojenská policie, nebo FSB,“ domnívá se Natalia. Rodinu vyslýchali asi hodinu. Zároveň Rusové prohledali dům: vzali dokumenty, mobilní telefony, tablet, systémovou počítačovou jednotku, USB-klíče, baterky a Wi-Fi router.

Po prohlídce se sbalili a odjeli. Harasymenka vzali s sebou v obrněném transportéru. Natalia rozhodla, že Andrije odvezli do vesnice Vyšnevé nedaleko Novoukrajinského. Dvakrát se tam vydala, aby se pokusila zjistit manželův osud. Během druhé cesty, 28. března, jí ruský voják řekl, že zajatci byli odvezeni neznámým směrem.

Téměř dva měsíce nebyly o osudu uneseného žádné zprávy. Rodina nevěděla, jestli je naživu. Natalii byly ukázány fotografie civilistů umučených Rusy a nalezených ve Vyšnevém k identifikaci. Její manžel mezi zabitými nebyl.

Nakonec byl nalezen v Rusku. Svědek, který se vrátil domů na výměnu, uvedl, že Harasymenka viděl v kurském zadržovacím centru. „Neřekl mi všechno, ale pochopila jsem, že Andrij byl těžce zbitý. Požádal svědka, aby mi řekl, že je tam. Bylo to 22. května 2022,“ vzpomíná Natalia.

Další zprávu rodina obdržela na konci prosince 2022. Tehdy byl při výměně propuštěn muž, který uvedl, že Harasymenka viděl v Tulské trestanecké kolonii č. 1 ve městě Donskoj. V létě 2023 se objevily nové informace od příbuzných dalších vězňů: Andrij byl převezen do kolonie Poljana v Mordovské republice.

Harasymenko má onemocnění ledvin a na konci února 2022 měl podstoupit operaci odstranění ledvinových kamenů. Kvůli vypuknutí rozsáhlé invaze se však nemohl dostat do nemocnice v Černihově. Rodina neví, zda se muž léčí v ruských věznicích.

Ivan Hončar

Datum zmizení: 9. dubna 2022

Místo zmizení: hranice s Ruskem u Novoazovsku, Doněcká oblast

Začátek ruské invaze zažil 24letý Ivan Hončar v Mariupolu, městě na pobřeží Azovského moře. Chlapec tam měl úspěšný podnik: vlastnil obchod se značkovým oblečením a obuví.

Již v prvních dnech plné války začalo Rusko ostřelovat Mariupol a Ivan se spolu se svou přítelkyní a matkou ukrýval v soukromém domě. Brzy poté dům zasáhla ruská raketa a on i jeho rodina jako zázrakem přežili. Přestěhovali se do velkého protileteckého krytu poblíž stadionu Azovstal. Tam se ukrývalo asi 150 obyvatel města. Dne 5. dubna 2022 však i tento protiletecký kryt selhal: po zásahu vypukl požár a prostory se zaplnily kouřem. Civilisté museli uprostřed noci vyjít ven, zatímco okupanti pokračovali v ostřelování města.

Ivan a jeho rodina hledali útočiště na mořském pobřeží. Tam je ruská armáda nasměrovala k hranicím. Podle Ivanova bratra Illji ho cestou začali obtěžovat Čečenci a obviňovat ho z příslušnosti k ukrajinské armádě. „Nechal si narůst plnovous a měl sportovní vzhled, ačkoli nikdy nikde nesloužil,“ říká Illja.

Ivan, jeho matka a přítelkyně se 9. dubna rozhodli překročit ruské hranice s úmyslem dostat se na Ukrajinu přes Rusko, Gruzii a Evropu. Na hranicích však Ivan zmizel. Odděleně od ostatních členů rodiny byl předvolán do jedné z kanceláří. To bylo naposledy, co ho rodina viděla.
Po mnoho měsíců o něm nebyly žádné zprávy. Teprve na podzim 2022 ruské ministerstvo obrany potvrdilo, že Ivan Hončar byl zadržen za odpor proti tzv. speciální vojenské operaci. V únoru 2023 jeden ze zajatců propuštěných ze zajetí oznámil, že Ivan byl zadržován v ruském Taganrogu a poté převezen do města Kamensk-Šachtynskij. Podle bývalého vězně, s nímž Illja hovořil, jsou tam vězni vystaveni psychickému a fyzickému násilí. Zejména v Kamensku-Šachtynském na ně poštvávají psy, házejí po nich kameny a bijí je paralyzérem.

Iryna Horobcovová

Datum zmizení: 13. května 2022

Místo zmizení: m. Cherson

Obyvatelka Chersonu Iryna Horobcovová byla unesena v den svých narozenin – 13. května 2022. Ženě bylo 37 let. Šest zakuklených ruských vojáků vniklo do jejího domu a začalo ho prohledávat. Irynini rodiče byli velmi vyděšení. Její matka plakala a okupanti ji zamkli v kuchyni. Poté, co obrátili dům vzhůru nohama, Rusové odešli a Irynu vzali s sebou.

Před okupací vedla Horobcovová v Chersonu úspěšný život: pracovala v IT společnosti a studovala na psycholožku. Ráda cestovala, plavala a pomáhala lidem. Když Rusové město obsadili, vozila Iryna lékaře, kteří žili na předměstí, do práce a sháněla peníze pro místní transfuzní stanici. Účastnila se také shromáždění proti okupaci a nebála se vyjádřit svůj proukrajinský postoj.

Horobcovová byla unesena z bytu svých rodičů, z něhož byl výhled na letiště Čornobajivka. Právě na tomto letišti Rusové rozmístili svou techniku a posádky a ukrajinské jednotky na ně opakovaně udeřily. Po dalším účinném zásahu začala ruská armáda unášet místní obyvatele, protože je podezřívala z přizpůsobení palby. Jednou z obětí byla Iryna Horobcovová.

Druhý den po únosu se její rodiče vydali do chersonského zadržovacího centra, aby dceři přinesli náhradní oblečení. Okupanti jim však nedovolili předat žádné oblečení ani potraviny. Rodiče se každý den snažili domluvit s Irynou schůzku, ale marně. Po nějaké době zadržovací centrum oznámilo, že Horobcovová už tam není. Žena byla odvezena na dočasně okupovaný Krym. Rodiče ji šli hledat do simferopolského zadržovacího centra, ale nikdo tam s nimi nechtěl mluvit. Příbuzní si na Krymu najali právníka. Ten zjistil, že Iryna byla skutečně přivezena do simferopolského zadržovacího centra, kde jí byly sejmuty otisky prstů. Nyní je údajně zadržována v Sevastopolu.